Jak jsem přes svůj handicap našel své fitness

Jmenuji se Radek Řehoř, je mi 29 let, pocházím z Brna a od narození jsem zdravotně handicapovaný Dětskou mozkovou obrnou (zkráceně DMO) 3. stupně, v jejiž důsledku jsem upoutaný na invalidní vozík.  Mezi mé dvě hlavní záliby patří studium VŠ a fitness. Chtěl bych se s Vámi krátce podělit o zkušenost, kterou jsem získal při hledání vhodného fitka

V 15 letech jsem vyslovil přání, že bych rád začal cvičit, rodiče mě v tomto i přes můj handicap výrazně podporovali a proto jsem začal cvičit s maminčiným partnerem. Postupně však nastala situace, kdy to nebylo úplně možné, ať už z důvodů přibývajících zdravotních potíží či nárůstu mé hmotnosti.

Začal jsem tedy oslovovat a navštěvovat různá brněnská fitness centra s prosbou, že bych chtěl u nich začít cvičit s osobním trenérem, avšak s několika specifickými požadavky, jako je např. pomalejší a klidnější přístup, asistence při sundávání z vozíku, dopomoc při provádění cviků, důkladné protažení před a po samotném tréninku, jelikož je moje diagnóza spastická a vyžaduje trošku jiný typ kompenzačního cvičení

Když jsem tyto skutečnosti sdělil trenérům v nejmenovaných fitness centrech, bylo mi sděleno a mnohdy i nepříjemným a zcela neadekvátním způsobem, že mi nejsou schopni vyhovět a nejsou na takové klienty zařízeno. V praxi to vypadalo tak, že trenér ukázal jednou klientovi cvik, poté se standartně opřel o cvičební nářadí a žvýkal žvýkačku. O nějaké korekci nemůže být vůbec řeč…

Byl jsem kousek od toho, abych to vzdal. Jednoho krásného dne přišla moje maminka z vycházky s tím, že objevila nový sportovní areál s názvem fit4all, kde je kromě badmintonových, tenisových kurtů a mnoho dalšího i fitness.

Šli jsme to zkusit. Hned u vstupu se jí ochotně ujala milá slečna recepční, která si vyslechla moje požadavky a předala dále. Během pár minut se nás ujal hlavní trenér Mirek Mikšíček.  V klidu jsme rozebrali moji situaci, udělali vstupní diagnostiku, domluvili termín prvního tréninku. Nebyl žádný problém. Během první hodiny jsme udělali několik testovacích cviků, abychom trénink mohli zacílit co možná nejefektivněji vzhledem k mému stavu. V tu chvíli jsem věděl, že jsem se konečně trefil. Centrum navštěvuji pravidelně již několikátým rokem a jsem maximálně spokojený nejen s trenérem, ale s celým personálem, kteří mi vždy vyjdou absolutně vstříc. Jsou to profíci každým coulem a tímto přátelským přístupem mi pomáhají ke skutečně kvalitnějšímu životu.

Tento příspěvek jsem se rozhodl napsat především pro ty, kteří ranou osudu mají nějaký zdravotní - fyzický  problém či handicap a musejí se s ním naučit žit do konce svého života, abych se s nimi alespoň částečně podělil o svůj životní příběh a především o své zkušenosti, které mám z řešení situace (pro zdravé lidi zcela banální). Říci, že i tato situace má řešení. Vlít jim tak alespoň trošku optimismu do žil, že i člověk s handicapem může a má právo s přispěním pomoci druhé osoby žít plnohodnotný život a plnit si přání, sny a cíle.

Doufám, že tento příspěvek splní svůj účel a alespoň trošku Vám pomůže v rozhodování, zda si jít či nejít za svým cílem.

A nyní kapka mého oblíbeného černého humoru na závěr: Nebojte se, ve fit4all centru neplatí přísloví „sportem k trvalé invaliditě“ , ale naopak ke zdraví a vitalitě.

Sportu zdar!!!

S pozdravem Bc. RADEK ŘEHOŘ (klient fit4all centra)

Sdílet: facebook twitter